pondělí 3. dubna 2017

LAPONSKO

Tak jsem tady s reportem o výletu za polární kruh!

(a předem se omlouvám za možné pravopisné chyby, neb se mi zhoršila čeština, především psaní a formulace)


Spolu s dalšími sedmi kamarádkami jsme si naplánovaly cestu, ubytování a program a ve čtvrtek 2. března se vydaly na šestidenní dobrodružství. Nejprve nás čekala cesta z Lundu do Stockholmu. Tam jsme se na chvilku rozhlédly, doslova vykoukly z nádražní haly a pokračovaly ze Stockholmu do Kiruny, která leží za severním polárním kruhem ve švédské části Laponska.


Po dvaceti hodinách ve vlaku jsme se probudily v našem cíli, městě, ve kterém je největší železný důl na celém světě. Kvůli jeho těžbě budou dokonce brzy město "přesouvat" o kus dále, ale mohli těžbu rozšířit. Naše ubytování se nacházelo ale kus za městem, takže jsme v klidu posnídaly, trochu se porozhlédly po městě a navštívily místní kostel, došly na nákup a potom nás vyzvedl zaměstnanec campu s mikrobusem a odvezl nás až na místo.

Ubytování jsme si našly v Campu Alta, který leží přímo na břehu jezera Alttajärvi v divoké a krásné přírodě. Měly jsme pro sebe celou jednu chatu s patrem s ložnicemi, krbem, koupelnou a vším, co člověk na správné dovolené může potřebovat. K dispozici jsme také měly hned několik saun, ze kterých jsme si nejvíce oblíbily tu největší se vstupem do jezera pod ní, takže jsme se mohly ochlazovat rovnou v sauně. Voda byla ale samozřejmě ledová :D, samotné jezero bylo pokryté více než metrovou vrstvou ledu. Takže to se stalo naším rituálem na každý večer.


V průběhu našeho pobytu jsme podnikaly nejrůznější výlety a legrácky. Například jsme se vydaly na výlet do místního slavného Ice Hotelu a jely jsme tam na sněžných skútrech. Přestože nejsem moc fanda řízení a měla jsem zprvu strach, nakonec jsem usedla za... "řidítka" a dala si pěkných pár kilometrů po sněhu v rychlosti 100 km/h, to byl skutečně adrenalin a hlavně velká legrace :D Do Ice Hotelu jsme se sice nepodívaly, vstupné bylo absurdní, ale došly jsme do blízké Sámské vesnice a rozhodly se navštívit místní muzeum původních obyvatel a kultury. Měly jsme možnost ochutnat místní typické občerstvení jako sobí maso dělané čerstvé na ohni (to jsem raději vynechala) nebo kávu se sýrem, kdy se do hrnečku jednoduše namáčí kousky měkkého domácího sýra. Já jsem si potom za symbolickou částku koupila pytel lišejníků, zavřela se do ohrady a krmila sobíky, kteří se následně nechali šimrat a na to jsem se moc těšila. Byli by mě asi snědli i celou, kdybych se včas nevytratila :D









Dále jsme se jeden den vypravily ještě se dvěma děvčaty na běžky. Nutno říci, že jsem na nich stála poprvé a tak jsem byla každou chvíli na zadku nebo jakkoli podobně zapadlá ve sněhu, protože ty věci prostě nejsou lyže a nedá se na nich vůbec jet! Ale i přes všechny pády to stálo za to, neboť jsme "běžely" syrovou přírodou, která se jen tak nevidí a mohly jsme si tak vychutnat klid a úžasný výhled na krajinu kolem.


Také jsem si ještě stihla krátce vyzkoušet chytání ryb pod ledem - udělá se asi metr hluboký vrt o velikosti standardní švédské ryby, všichni se usadí na sobí kožešinky a pak se čeká. A protože jsou ryby v zimě líné hledat šunku na háčku a raději spí hluboko v bahně, chytaní se nekoná. Ale alespoň jsem potkala nové lidi a zkusila rybařit s dvaceticentimetrovým prutem.


Co se ještě jezera týče, obcházely jsme ho každý den večer, abychom si daly ještě více do těla (procházka měla 6 km) a jednoho dne jsme to nestihly za světla a byly asi v půlce když zapadlo slunce. Zajímavé bylo, že ještě půl hodiny po jeho západu bylo světlo a perfektně vidět, což bylo pro nás středoevropanky zvláštní a nepochopitelné.
Krom saunění, vaření, válení se u krbu, hraní her, tančení všelikých tanců a diskutování jsme po večerech především vybíhaly každých 10 minut před dům, aby nám neutekla polární záře, které jsme se všechny nemohly dočkat. První den jsme viděly pouze něco, co připomínalo mrak z komína, ale další dny už bylo počasí lepší a my viděly tu nádheru konečně na vlastné oči. Musím říct, že se tenhle fenomén nedá přirovnat k ničemu, co může člověk vidět na obloze jinde než právě tady. Těžko se to i jen popisuje a ve skutečnosti to také nevypadá tak sytě, jako na fotkách. Ale je fascinující pozorovat, jak se světla hýbou a mihotají, jak záře mění tvar, intenzitu a barvu. Byla to rozhodně jedna z nejnádhernějších věcí, které jsem kdy v životě viděla.






Poslední fotky nestojí za moc, strašně špatně se světla fotí, ale alespoň pro představu, jak krásná jsou :)

úterý 21. února 2017

1/5 Loading...

Přátelé, kamarádi, rodino,

omlouvám se (především babičkám), že jsem se dlouho neozvala, ale poslední dobou se mi nechtělo moc psát, nebyla energie. Snad vám to ale dnes vynahradím.

foto z jedné večerní akce se všemi spolužáky, i přes můj výraz jsem šla opravdu dobrovolně

Začnu reportáží o výletu do Malmö. To je město, které je od nás asi 10 minut vlakem a leží na břehu moře. Vypravily jsme se tam s holkami hned dvakrát, poprvé se podívat po městě, navštívit místní muzea a samozřejmě se poválet v kavárnách, podruhé jsme stanovily jasný cíl - sauna na moři.
K utvoření představy o prvním výletu přikládám několik fotek nízké kvality. V pořadí 1) Muzeum designu, 2) Expozice v Muzeu Malmö, 3) pro mě první setkání s obří polévkou, byla tak vydatná, že jsem ji nezvládla sníst.




Druhý výlet byl naprosto relaxační. Došly jsme si až na břeh moře, kde stojí velký saunový komplex, a strávily tam celkem asi 4 hodiny. Zážitek to byl úžasný. Saun zde mají několik - pánské, jednu společnou, kde stojí osoba mávající vějířem, dámskou hlučnou a dámskou tichou. Tušíte správně, ženy tady chodí do sauny jako my v Česku na kafe. Prostě si nahé a zpocené sednou na stoličku do místnosti, kde je naskládáno (řekla bych hlava na hlavě, ale nebyly to hlavy, čím jsme se dotýkaly) dalších třeba 20 dam a vykládají si o manželích. Většinu času jsme tedy strávily v sauně tiché, určené odpočinku. Krásně jsem si tam odpočala, krom rozjímání tu člověk může koukat široko daleko do vln, pozorovat lodě a nebe velkými okny, to vše z tepla a ticha, nádhera. 
Když nám bylo dostatečně teplo, přišel samozřejmě čas na plavčo. V ručnících jsme tedy vyšly ven, vzduch se zdál překvapivě teplý, jako bych nebyla v lednu ve Švédsku, ale v červenci v Chorvatsku. Voda měla ovšem -1 stupeň, takže jen co jsem se ponořila, měla jsem pocit, že mi odpadnou nohy v kolenou a cupitala jsem rychle po chaluhových schůdcích zpátky do tepla.
Přikládám pro představu pár svých fotek a odkaz, kdyby se tam někdo chtěl vypravit: www.ribersborgskallbadhus.se




Dalším velkým dobrodružstvím, které nás čeká už příští týden, je výlet za polární kruh do Laponska, kde budeme pozorovat polární záři, jezdit na skútrech a užívat si teploty hluboko pod bodem mrazu :D Máme ale zapůjčené speciální vybavení pro zmrzliny, jako jsem já, takže je celkem slušná pravděpodobnost, že se vrátím se všemi prstíky na nohou. 
Pojedeme vlakem z Lundu do Stockholmu a odtamtud do Kiruny. Cesta nám potrvá 20 hodin, ale kdo mě zná ví, že cestování miluju a skutečně se těším, co všechno cestou uvidíme.


Zbytek zážitků bych tradičně shrnula do několika bodů spolu s odpověďmi na časté otázky:
  • Místní zvířena: když jedu ráno na kole do školy, míjím celkem 3 rybníčky, které ve vysoké koncentraci osidlují kachny (dnes přibyla jedna šedá labuťka). Člověk by myslel, že se kačeny zaleknou a třeba popojdou, ale ne. Když je čas se pást na travičce, není zbytí a tak jsem to já, kdo slézá z kola a kličkuje mezi kačenami. K tomu jsem nedávno potkala několik obřích králíků. Jeden se pásl před fakultou biologie a skoro jsem si ho spletla se psem, nebyl to žádný drobeček. Samozřejmě se nenechal pošimrat.
  • Co si nepřinesete domů, to tam taky nebudete mít. Platí především o čokoládě a sušenkách. Rovněž ale o páteční večeři.
  • Co se týče počasí, máme celkem hezky, nad nulou. Onehdá napadlo naráz asi 25 cm sněhu a na to tu prý nejsou zvyklí (aha), takže najednou zmizely chodníky a začala kolabovat doprava. Takže skoro jako v Praze. Horší ale je, když začne foukat. Severní vítr je krutý a když mě zastihne na kole, je prostě zle. Občas můžu šlapat jak chci a jsem na místě, případně to se mnou i hází. Ale otepluje se, začaly kvést sněženky a další kvítí, na světě je hned veseleji :)

místní Bílý dům


  • Moje nohy: jak je možno vidět na fotce, kvalitně jsem se na boj s haluxy vybavila. Teď už mě nic nebolí. Ale abych byla upřímná, myslím si, že je to jen časovaná bomba a je jen otázka času, kdy se ozvou znovu. Všemu naštěstí pomáhá jízda na kole, kdy si klouby odpočinou.
  • Škola: švédský systém se od našeho poměrně liší. Zatímco v Praze bych chodila každé pondělí na hodinu gramatiky, tady jsme gramatiku za celý semestr probrali za dva týdny, kdy jsem s ní strávila každý den 6 hodin. Mně osobně tenhle systém nevyhovuje. Máme sice v hlavě všechno rychle a pospolu, ale nezbývá už čas na opakování, nebo studijní skupiny. Jsem tedy zvědavá, jak dopadla moje první zkouška z takto pojaté látky. Mimo to už mám první 3 kredity za základy švédštiny pro externí studenty, jupí! Jinak studuju tu téměř totéž, co u nás - anglickou literaturu, akademické psaní, gramatiku, lingvistiku (morfologii, syntax, sémantiku), literární historii (tímto zdravím mamky kolegy z práce, kteří po této informaci velmi dychtí ;)).
  • A co že to dělám ve svém volném čase: přiznám se, že zatím ne tak mnoho, jak bych si přála, ale zapracuji na tom. Prozatím cvičím jako ďas, abych se domů vrátila hezky ve formě, což se mi zatím daří, objevily se mi svaly, které jsem ještě nikdy neviděla. Dál čtu knihy do školy, píšu dopisy a rozhodla jsem se přidat k místnímu sboru :) Taky pořádáme se spolužáky večeře, každý sem tam uvaří a společně se pak veselíme a vyprávíme si o našich domovinách.




















Na závěr bych chtěla (zase) všem vám milým a hodným lidem poděkovat za zájem, starost, podporu a za úžasnou poštu, co mi chodí! Nečekala jsem, že bude takových zpětných vazeb a zájmu o další články a live streamy na FB, moc mě to potěšilo a vážím si toho <3

PS: Babičko, tenhle blog jsem začala psát hlavně proto, abys nenadávala, že jsem si tě nepřidala na Facebooku! Tak snad jsem ti to alespoň trochu vynahradila :D Platí pro všechny babičky, tetičky a strýčky, na kterých jsem se dopustila téhož :D

pondělí 30. ledna 2017

3. týden

Hezký dobrý den všem!

Dnes přicházím s další várkou zpráv, tentokrát za 3. týden, a nových poznatků o Švédech. 

Aby to nevypadalo, že jde všechno sluníčkově, a že "jo dobrý" a "mam se v pohodě", vypíchnu taky pár věcí, co se moc nepovedly :D 
Krom klasického stejskáčku, který je teď naštěstí už pryč, mě například poprvé v životě začaly zlobit nohy. Je pravda, že v Praze jsem toho denně nenachodila tolik, co tady. Tady to bylo ze začátku cca 10 km každý den, případně, pokud jsem musela v průběhu dne domů, tak ještě jednou tolik. A přestože tu mám pohodlnou obuv, nožky se rozstonaly. Nejdřív mě začal bolet halux na levé noze, po týdnu se přidala šlacha na levé. Upozorňuji, že  to se mi nikdy předtím nestalo, nemám jediný puchýř a boty mám pohodlné. V jednu chvíli to došlo do takové fáze, že to byla bolest nesnesitelná a nemohla jsem už ani dva kroky. Aplikovala jsem tedy běžecké boty, anatomické vložky a pořídila si i speciální "rovnač" na onen kloub na noze. Potíže začaly pomalu odeznívat, pomohl i fakt, že jsem konečně sehnala kolo. Nicméně včera začala pro změnu zlobit levá pata. Jakože... ne, že bych měla v botě něco tvrdého, puchýř, nebo si něco natáhla. Ne, z ničeho nic najednou zas nemůžu chodit a už nepomáhá ani změna bot. Protože noha nereaguje na jakékoliv vylepšováky v podobě náplastí proti otlačení a dalších vystýlek, rozhodla jsem se ji jednoduše ignorovat a bolest sabotovat. Jednoduše přesvědčím svůj mozek, že se nic neděje, nemám totiž čas vymýšlet metody, jak uchlácholit nohu, které nikdo nic neudělal. 

Co se zmíněného kola týče, sehnala jsem ho za 800 SEK s tím, že ho za podobnou cenu pak zase prodám, je to celkem dobrá investice. 
Kolo je sice místy rezavé, má 1 rychlost, šlapkobrzdy, ale má vpředu košík, odrazky a světla a doveze mě všude, takže jsem spokojená. 

A dále zajímavosti a nové poznatky:
  • Švédi jsou genderově neutrální, proto mají unisex toalety. Prostě žádný chlapeček, nebo holčička. WC, hotovo. A pro zajímavost, před nějakým časem také zavedli nové, genderově neutrální osobní zájmeno. Kromě hon (ona) a han (on) nedávno zavedli také hen, neutrální označení pro osobu, jejíž pohlaví buď neznáme, nebo například prochází změnou identity.
  • Free the boob! Podprsenka ustupuje, denně potkávám slečny a ženy, které, bez ohledu na velikost a tvar prostě podprsenku nemají. Občas je to zvláštní a nelze si toho nevšimnout, protože ano, je tu zima.. Nicméně je mi to velmi sympatické :) Proč se furt do něčeho šněrovat přece. 
  • Všichni moji spolužáci do jednoho píšou v hodinách tužkou. Jsem jediná osoba ve třídě, která používá propisku. 
  • Ne, že by Češi byli takoví alkoholici, ale sakra, tady je s tím alkoholem fakt potíž! Víno (případně cokoliv, co preferujete) koupíte jen přes den, asi do sedmi večer a jen v jednom speciálním obchodě, pak máte smolíčka. Smolíčka máte taky v neděli, to se alkohol jednoduše neprodává vůbec, haha. A nejlevnější začíná na 180 Kč. 
  • Totálně tu frčí překapávaná káva. Dostanete ji v každé kavárně, bistru, u všech doma. A je fakt dobrá. Dokonce i v mém bytě je mašina na překapávačku. 
  • Když už jsme u jídla, je naprostou samozřejmostí, že v každé kavárně a restauraci máte k dispozici neomezené množství vody zdarma. Prostě si vezmete u příslušného stolku lahev a skleničky a pijete kolik chcete, to je bez diskuze. V některých restauracích dostanete samozřejmě k jídlu i kávu zdarma, teče tu proudem. A v kavárnách si můžete dojít pro refil (prostě si dolijete šálek znovu). Nechápu, jak je možný, že mi v Čechách ještě pořád odmítnou nalít sklenici vody z vodovodu. 
oběd v univerzitní kantýně
  • Kola se tu zamykají stylem kolo + rám, nikoliv kolo + stojan. Případně samozřejmě vůbec. 
  • Průměrně tu máme teplotu +2 stupně. 
  • Už mám za sebou první zápočtový test za 3 kredity. Probíhal ve speciálním patře školy, zřízeném jen na zkoušky, které bylo komplet prosklené a pokryté stolky pro jednu osobu, takže nás psalo asi 400 naráz. Nesměli jsme u sebe mít ani bundu a museli jsme mít na lavici položený pas nebo ID, při každé příležitosti nám tu kontrolují doklady. 
  • Místní chlapi skutečně nosí dlouhé vikingské vlasy (většinou stažené do "bobíku", ale čas od času je rozhodí a zahrajou si na Thóra) a vous. Plus jsou blond. A mají dva metry. 
  • Dnes jsem si domů pořídila rostlinu, takže už tu nejsem sama.
  • Dobří univerzitní lidé zřídili menší market pro nové studenty, kde jsme si mohli rozebrat cokoliv jsme potřebovali a to zdarma. Všichni jsme to nesmírně ocenili, neb se nám podařilo sehnat si drobnosti, které ale, zvlášť v začátku, spoustu věcí zjednoduší. Až budeme odjíždět, můžeme zase cokoliv, co nebudeme potřebovat, věnovat tomuhle marketu pro studenty, kteří přijedou po nás.
tradiční švédští skořicoví šneci / focaccia od našich italských spolužáků

systém rezervací prádelny

Další článek bude o návštěvě Malmö, kde jsme byli o víkendu a o výletech, které ještě plánujeme.
Zatím se mějte všichni hezky :)

úterý 17. ledna 2017

1. týden za mnou

Hej hej!

Už uběhlo 8 dní od chvíle, co jsem vkročila na švédskou půdu a tak chci aktualizovat a podělit se o dosavadní zážitky. Nejdřív chci ale zodpovědět pár otázek, které často dostávám :)
Upozornění: článek je delší

Jak se ti bydlí?
Bydlím na hezkém místě asi 3,5 km od centra města, je to lokalita plná novostaveb, rodinných domků a firemních kanceláří. Mám okna na 2 světové strany, takže sem slunce svítí ráno a pak celé odpoledne, což je tady tak trochu zázrak. Do centra jdu pěšky cca 45 minut, proto si musím okamžitě sehnat kolo, s ním je to pouhých 10. Můj byt má 27 m2 a bydlím v něm sama, takže je tu na mě někdy až moc prázdno, ale zase mám svůj klid.







Jaké máte počasí?
V podstatě je tady často i tepleji než v Česku. Vítr tady vane opravdu mrazivý a máme z něj pak lehce spálené obličeje, když na to přijde, ale jinak jsou teploty skoro pořád nad nulou a klesají až večer/ v noci. Oblíkám se tedy stejně, jako doma, ani tu bundu na lyže, co mám s sebou, moc nepotřebuji.



Co spolužáci?
Společně se mnou přijelo celkem asi 500 výměnných studentů, takže nejen, že každý den poznávám někoho nového, ale krom několika lidí tu pořádně nikoho neznám, protože ať si na hodině sednu kamkoliv, je tam někdo cizí. Nicméně těch pár jedinců, se kterými se setkávám častěji je moc fajn, většinou studenti z Evropy. V tomhle semestru je tu ale i ohromné procento studentů z Austrálie, Zélandu a Kanady. A co se týče slovanských národů, nepotkala jsem tu, kromě své jediné české spolužačky, ani jednoho Slováka nebo Rusa.

A teď k tomu, co jsem tady až doposud zjistila, objevila a zažila...
  • Jedna z asi tisíce informačních a uvítacích schůzek v místnosti pro 500 lidí byla přeci jen velmi (ne)přínosná. Znovu musím uznat a zopakovat, že Švédi to tu mají, co se týče Erasmáků, všechno naprosto a dokonale podchycené. Popravdě si moc neumím představit, že by bylo třeba u nás o výměnné studenty až takhle postaráno. V několika blocích jsme absolvovali různé přednášky na téma bezpečnost, zdravotnické zázemí pro studenty (kdy, kam a s čím jít) a podobně. Zajímavým faktem je i to, že pro potřeby studentů je zde i 6 kněžích různého náboženského vyznání, za kterými prý ale můžeme kdykoliv zajít i pokud věřící nejsme, ale potřebujeme si popovídat nebo poradit.
  • Přednášky o bezpečnosti byly dvě. První mluvili místní hasiči (mimochodem se domnívám, že aby byl někdo přijat do švédského hasičského sboru, musí být zároveň modelem a mít určitý obvod bicepsu, jinak si to neumím vysvětlit..) o požárních alarmech, které máme na kolejích zkontrolovat, o tom, co se stane, pokud přijdeme opilí domů a začneme vařit a jak takové ohořelé tělo vlastně vypadá.
  • Po nich nastoupil policejní náčelník a vysvětlil nám, jaké bezpečnostní náležitosti má mít naše kolo, abychom se nedostali do potíží, a že ustlat si ve křoví a zmíněným kolem se přikrýt není dobrý nápad a vede k odvozu na záchytku. Taktéž, že pít se tu smí až od 20 let, ale máme štěstí, protože jsme jedno z pouhých 2 švédských měst, kde se smí pít na veřejnosti (aniž byste měli lahev děsně nenápadně schovanou v papírovém pytlíku).
  • Nutno dodat, že po této informační schůzce večer před mojí kolejí hoří auto a domek s kontejnery..
  • Absolvovali jsme taky malou procházku po městě spojenou s návštěvou katedrály, která uvnitř vypadá moc hezky a dokonce v ní topí. Cestu jsme zakončili v kavárně, kde jsem povečeřela gigantickou horkou bramboru v přepočtu za 150 Kč.
  • Abychom se lépe zorientovali, čekal nás i Student Fair - přehlídka všech místních studentských spolků a institucí. Překvapily mě hned dvě z nich. První bylo společenství pro bezpečný milostný život, od něhož po sále pobíhala slečna a všem rozdávala info letáčky a kondomy. Informovala nás, že mají ve městě vlastní pobočku, kam si může kdokoliv zajít pro radu a všechny potřebné propriety zdarma. Nevím, jestli u nás něco takového máme, ale přijde mi to moc užitečné, protože jsem si jistá, že spoustě mladým lidem na tohle téma doma moc neřekli, takže mají možnost se informovat na místě tomu určeném.
  • Druhým spolkem, jenž mě zaujal, byla instituce pro mentální zdraví a funguje tak, že do jejich pobočky, která je zařízená ve stylu klubovny/ kavárny, dochází například lidé na neschopence, kteří se ale potřebují socializovat a věnovat se nějaké činnosti a tak se tady schází a zabavují se. Především jsou zde ale vítáni studenti v případě, že si potřebují s někým popovídat, necítí se dobře nebo potřebují třeba poradit s nějakou prací do školy a neví si rady. Rovněž nám bylo nabídnuto, že si u nich cokoliv můžeme zdarma vytisknout, nebo se přijít učit a podobně. Zkrátka a dobře,  líbí se mi, že tu mají možnost pomoci v každé situaci :)
  • Mimochodem momentálně už dokážu rozeznat dva druhy studentů a určit odkud pocházejí. Studenta z Kanady poznáte tak, že má za jakékoliv situace a počasí (zásadně tedy na přednášce) naraženou na hlavě kšiltovku. A švédského studenta, pokud zrovna nemá 3 metry, je blond a jmenuje se Sven, určíme jako toho, jenž pobíhá po kampusu ve sněhu v kraťasech a na přednášce sedí v tílku.
  • Jedna z posledních informací je, že pro nás univerzita připravila i speciální 3hodinový blok o švédské kultuře - film, literatura a hudba. Všechny tři přednášky byly moc zajímavé a ta hudební i zábavná, když učitel popadl ukulele a učil nás zpívat švédské národní písničky (u čehož se samozřejmě i on dobře bavil).
  • Na závěr bych ještě zmínila prohlídku knihoven i s průvodkyní, která by se mi byla hodila i na Karlovce, šílenou Welcome Party s bezpečnostním levelem CIA a hity z minulého století a obědy ve školním bufetu (salátový bar "co sníš" + neomezená voda + hrnec kafe v ceně) za "příjemných" 60 SEK. Plus jeden fun fact - všude, slovy všude, jsou tu obří vypasení a děsiví havrani, takže kamkoliv jdu, připadám si jak Edgar Allan Poe a přemýšlím, jestli náhodou nejsem třeba ve snu..
Pokud jste dočetli až sem, jste nejlepší a já vám děkuju za zájem :) Moc na vás všechny myslím, zvlášť za mrazivých večerů kdy se tu hvězdy na nebi podivně barevně mihotají.
Příští článek snad už bude kratší a ne tak vyčerpávající.
Zatím, hej då!

středa 11. ledna 2017

Cesta na Erasmus a den 1.

Konečně jsem našla chvilku a tak usedám k počítači a jdu sepsat hlášení o všem, co se stalo od mého nástupu na letadlo až do dnešního večera.

Nejprve několik zajímavostí:
  • 1 SEK = 3 Kč
  • Každých 5 minut si děkuju, že jsem si sem přecijen koupila ty Timberlandy. Stály mě sice šílené 3790 Kč, ale po tom, co dnes nasněžilo 5 cm sněhu a pak na to celý večer pršelo, jsem ráda, že se tou sračkou brodím v nepromokavých botách a ještě k tomu je mi teplo (což jsem nezažila nikdy :O )
  • chleba tady stojí 100 Kč
  • Zatímco jsme dnes ve třídě všichni seděli v bundách a se šálami kolem hlav, místní učitelky měly halenky s véčkovým výstřihem. 
  • S hrůzou sleduju i švédské kolegy, kteří chodí v teniskách s holými kotníky.
Na letiště mě doprovodili naši a pak mě tam, k mému obřímu překvapení a opět slzám, přepadli moji milí kamarádi a aby mi nebylo smutno, věnovali mi i malý vtipný dáreček, abych se lépe zabydlela <3

 

Co se cesty týče, letěla jsem z Prahy do Helsinek (Finsko), tam jsem akorát vystoupila a hned nastoupila zpět do letadla do Kodaně (Dánsko), kde jsem pobrala své dva 23 kg kufry, batoh a kabelu a s pomocí univerzitních koordinátorů, kteří vyčerpaným studentům rozdávali jablka, čokoládové tyčinky a pomáhali nám obstarat jízdenky jsem se vydala na vlak do Lundu (Švédsko). U vstupu mě čekala pasová kontrola a pak už asi 45 minut jízdy na nádraží v Lundu, kde na nás opět čekali koordinátoři v univerzitních tričkách. Pomohli nám naložit kufry do minivanu a pak nás odvezli do střediska, kde probíhalo vítání přijíždějících.
V téhle budově jsem se setkala s jedinou další studentkou z Karlovky a Česka vůbec, vyzvedla si klíče od bytu, uvítací balíček obsahující mapy, informační brožurky, kontakty, rozvrhy a také 6 nudlových polévek, hrst Snickersek a bonbóny :D Dobře tomu tak, protože do začátku se hodí všechno.
Následně jsme se všichni odebrali do centra designu ve vedlejší budově, kde nás čekalo malé občerstvení a možnost seznámit se s dalšími vyjukanými kolegy. Ještě jsem se musela spojit se svou studijní mentorkou, která mi k mému obřímu štěstí poskytla polštář, peřinu, 2 ručníky a povlečení za neuvěřitelných 140 SEK (přičemž ostatní studenti si museli opatřit ikeácké za více než 500 SEK). Měla jsem tedy i pod čím spát a zbývalo už jen dostat se do místa bydliště. Na odvoz jsme museli čekat a protože bydlím 3,5 km od centra, přišla jsem na řadu asi až kolem deváté večer. Dobří lidé z koordinačního týmu nám posledním čekajícím věnovali, co jim zbylo k jídlu (rýže, salát, houska, máslo) a posléze nás rozvezli do našich bydlišť. Musím říct, že se o nás postarali naprosto dokonale a na 100%, přestože to dělali ve svém volném čase, zadarmo, na letišti, na nádraží, v zimě a ve zkouškovém období.

Bydlím si asi 45 minut chůzí od centra Lundu, což v tomhle ročním období není úplně příjemné, ale kolo to časem spraví. Byt mám sama pro sebe s téměř kompletním vybavením a dům sdílím s dalšími výměnnými studenty. Víc asi netřeba dodávat, vizte fotky.

       

Dnešní 1. den tady byl ve znamení zařizování a dobrodružství. Ráno jsem za pomoci Google Maps doklopýtala do kampusu o rozloze.. ano, je to celé město, a absolvovala informační schůzku. Pak následovala fika (povinná pauza na kávu, přes kterou nejede vlak) a luxusní plněné bagely, nutno podotknout, že až doposud (11.1. 22:34) jsem si nebyla nucena obstarat jediné jídlo nebo pití, tak dobře se o nás postarali! Později jsme s kolegyněmi zařizovaly studentské karty, simky, karty na dopravu a na závěr dne se vydaly na další z uvítacích akcí, tentokrát akademické přijetí v hlavní budově (rozumějte paláci) univerzity. Tam nám zazpíval Lundský mužský sbor, zahrál pochodový orchestr a já už se pak rozhodla, že je čas jít na kolej a připravit se na další den.
Ještě dodám, že jsem podnikla první nákup. Stál mě 103 SEK a tady můžete vidět, co jsem zvládla pořídit. Většina je samozřejmě alá Albert Quality, ale když se snažíte neskončit na mizině hned druhý den, víte, co musíte dělat. 


Povečeřela jsem houbové těstoviny z pytlíku od Vitany (feels like home) a půjdu spát, zítřek bude zase nabitý.
Zdravím všechny milé lidi doma v Česku a brzy dám zase vědět. Děkuju za podporu a milé zprávy <3