pondělí 30. ledna 2017

3. týden

Hezký dobrý den všem!

Dnes přicházím s další várkou zpráv, tentokrát za 3. týden, a nových poznatků o Švédech. 

Aby to nevypadalo, že jde všechno sluníčkově, a že "jo dobrý" a "mam se v pohodě", vypíchnu taky pár věcí, co se moc nepovedly :D 
Krom klasického stejskáčku, který je teď naštěstí už pryč, mě například poprvé v životě začaly zlobit nohy. Je pravda, že v Praze jsem toho denně nenachodila tolik, co tady. Tady to bylo ze začátku cca 10 km každý den, případně, pokud jsem musela v průběhu dne domů, tak ještě jednou tolik. A přestože tu mám pohodlnou obuv, nožky se rozstonaly. Nejdřív mě začal bolet halux na levé noze, po týdnu se přidala šlacha na levé. Upozorňuji, že  to se mi nikdy předtím nestalo, nemám jediný puchýř a boty mám pohodlné. V jednu chvíli to došlo do takové fáze, že to byla bolest nesnesitelná a nemohla jsem už ani dva kroky. Aplikovala jsem tedy běžecké boty, anatomické vložky a pořídila si i speciální "rovnač" na onen kloub na noze. Potíže začaly pomalu odeznívat, pomohl i fakt, že jsem konečně sehnala kolo. Nicméně včera začala pro změnu zlobit levá pata. Jakože... ne, že bych měla v botě něco tvrdého, puchýř, nebo si něco natáhla. Ne, z ničeho nic najednou zas nemůžu chodit a už nepomáhá ani změna bot. Protože noha nereaguje na jakékoliv vylepšováky v podobě náplastí proti otlačení a dalších vystýlek, rozhodla jsem se ji jednoduše ignorovat a bolest sabotovat. Jednoduše přesvědčím svůj mozek, že se nic neděje, nemám totiž čas vymýšlet metody, jak uchlácholit nohu, které nikdo nic neudělal. 

Co se zmíněného kola týče, sehnala jsem ho za 800 SEK s tím, že ho za podobnou cenu pak zase prodám, je to celkem dobrá investice. 
Kolo je sice místy rezavé, má 1 rychlost, šlapkobrzdy, ale má vpředu košík, odrazky a světla a doveze mě všude, takže jsem spokojená. 

A dále zajímavosti a nové poznatky:
  • Švédi jsou genderově neutrální, proto mají unisex toalety. Prostě žádný chlapeček, nebo holčička. WC, hotovo. A pro zajímavost, před nějakým časem také zavedli nové, genderově neutrální osobní zájmeno. Kromě hon (ona) a han (on) nedávno zavedli také hen, neutrální označení pro osobu, jejíž pohlaví buď neznáme, nebo například prochází změnou identity.
  • Free the boob! Podprsenka ustupuje, denně potkávám slečny a ženy, které, bez ohledu na velikost a tvar prostě podprsenku nemají. Občas je to zvláštní a nelze si toho nevšimnout, protože ano, je tu zima.. Nicméně je mi to velmi sympatické :) Proč se furt do něčeho šněrovat přece. 
  • Všichni moji spolužáci do jednoho píšou v hodinách tužkou. Jsem jediná osoba ve třídě, která používá propisku. 
  • Ne, že by Češi byli takoví alkoholici, ale sakra, tady je s tím alkoholem fakt potíž! Víno (případně cokoliv, co preferujete) koupíte jen přes den, asi do sedmi večer a jen v jednom speciálním obchodě, pak máte smolíčka. Smolíčka máte taky v neděli, to se alkohol jednoduše neprodává vůbec, haha. A nejlevnější začíná na 180 Kč. 
  • Totálně tu frčí překapávaná káva. Dostanete ji v každé kavárně, bistru, u všech doma. A je fakt dobrá. Dokonce i v mém bytě je mašina na překapávačku. 
  • Když už jsme u jídla, je naprostou samozřejmostí, že v každé kavárně a restauraci máte k dispozici neomezené množství vody zdarma. Prostě si vezmete u příslušného stolku lahev a skleničky a pijete kolik chcete, to je bez diskuze. V některých restauracích dostanete samozřejmě k jídlu i kávu zdarma, teče tu proudem. A v kavárnách si můžete dojít pro refil (prostě si dolijete šálek znovu). Nechápu, jak je možný, že mi v Čechách ještě pořád odmítnou nalít sklenici vody z vodovodu. 
oběd v univerzitní kantýně
  • Kola se tu zamykají stylem kolo + rám, nikoliv kolo + stojan. Případně samozřejmě vůbec. 
  • Průměrně tu máme teplotu +2 stupně. 
  • Už mám za sebou první zápočtový test za 3 kredity. Probíhal ve speciálním patře školy, zřízeném jen na zkoušky, které bylo komplet prosklené a pokryté stolky pro jednu osobu, takže nás psalo asi 400 naráz. Nesměli jsme u sebe mít ani bundu a museli jsme mít na lavici položený pas nebo ID, při každé příležitosti nám tu kontrolují doklady. 
  • Místní chlapi skutečně nosí dlouhé vikingské vlasy (většinou stažené do "bobíku", ale čas od času je rozhodí a zahrajou si na Thóra) a vous. Plus jsou blond. A mají dva metry. 
  • Dnes jsem si domů pořídila rostlinu, takže už tu nejsem sama.
  • Dobří univerzitní lidé zřídili menší market pro nové studenty, kde jsme si mohli rozebrat cokoliv jsme potřebovali a to zdarma. Všichni jsme to nesmírně ocenili, neb se nám podařilo sehnat si drobnosti, které ale, zvlášť v začátku, spoustu věcí zjednoduší. Až budeme odjíždět, můžeme zase cokoliv, co nebudeme potřebovat, věnovat tomuhle marketu pro studenty, kteří přijedou po nás.
tradiční švédští skořicoví šneci / focaccia od našich italských spolužáků

systém rezervací prádelny

Další článek bude o návštěvě Malmö, kde jsme byli o víkendu a o výletech, které ještě plánujeme.
Zatím se mějte všichni hezky :)

úterý 17. ledna 2017

1. týden za mnou

Hej hej!

Už uběhlo 8 dní od chvíle, co jsem vkročila na švédskou půdu a tak chci aktualizovat a podělit se o dosavadní zážitky. Nejdřív chci ale zodpovědět pár otázek, které často dostávám :)
Upozornění: článek je delší

Jak se ti bydlí?
Bydlím na hezkém místě asi 3,5 km od centra města, je to lokalita plná novostaveb, rodinných domků a firemních kanceláří. Mám okna na 2 světové strany, takže sem slunce svítí ráno a pak celé odpoledne, což je tady tak trochu zázrak. Do centra jdu pěšky cca 45 minut, proto si musím okamžitě sehnat kolo, s ním je to pouhých 10. Můj byt má 27 m2 a bydlím v něm sama, takže je tu na mě někdy až moc prázdno, ale zase mám svůj klid.







Jaké máte počasí?
V podstatě je tady často i tepleji než v Česku. Vítr tady vane opravdu mrazivý a máme z něj pak lehce spálené obličeje, když na to přijde, ale jinak jsou teploty skoro pořád nad nulou a klesají až večer/ v noci. Oblíkám se tedy stejně, jako doma, ani tu bundu na lyže, co mám s sebou, moc nepotřebuji.



Co spolužáci?
Společně se mnou přijelo celkem asi 500 výměnných studentů, takže nejen, že každý den poznávám někoho nového, ale krom několika lidí tu pořádně nikoho neznám, protože ať si na hodině sednu kamkoliv, je tam někdo cizí. Nicméně těch pár jedinců, se kterými se setkávám častěji je moc fajn, většinou studenti z Evropy. V tomhle semestru je tu ale i ohromné procento studentů z Austrálie, Zélandu a Kanady. A co se týče slovanských národů, nepotkala jsem tu, kromě své jediné české spolužačky, ani jednoho Slováka nebo Rusa.

A teď k tomu, co jsem tady až doposud zjistila, objevila a zažila...
  • Jedna z asi tisíce informačních a uvítacích schůzek v místnosti pro 500 lidí byla přeci jen velmi (ne)přínosná. Znovu musím uznat a zopakovat, že Švédi to tu mají, co se týče Erasmáků, všechno naprosto a dokonale podchycené. Popravdě si moc neumím představit, že by bylo třeba u nás o výměnné studenty až takhle postaráno. V několika blocích jsme absolvovali různé přednášky na téma bezpečnost, zdravotnické zázemí pro studenty (kdy, kam a s čím jít) a podobně. Zajímavým faktem je i to, že pro potřeby studentů je zde i 6 kněžích různého náboženského vyznání, za kterými prý ale můžeme kdykoliv zajít i pokud věřící nejsme, ale potřebujeme si popovídat nebo poradit.
  • Přednášky o bezpečnosti byly dvě. První mluvili místní hasiči (mimochodem se domnívám, že aby byl někdo přijat do švédského hasičského sboru, musí být zároveň modelem a mít určitý obvod bicepsu, jinak si to neumím vysvětlit..) o požárních alarmech, které máme na kolejích zkontrolovat, o tom, co se stane, pokud přijdeme opilí domů a začneme vařit a jak takové ohořelé tělo vlastně vypadá.
  • Po nich nastoupil policejní náčelník a vysvětlil nám, jaké bezpečnostní náležitosti má mít naše kolo, abychom se nedostali do potíží, a že ustlat si ve křoví a zmíněným kolem se přikrýt není dobrý nápad a vede k odvozu na záchytku. Taktéž, že pít se tu smí až od 20 let, ale máme štěstí, protože jsme jedno z pouhých 2 švédských měst, kde se smí pít na veřejnosti (aniž byste měli lahev děsně nenápadně schovanou v papírovém pytlíku).
  • Nutno dodat, že po této informační schůzce večer před mojí kolejí hoří auto a domek s kontejnery..
  • Absolvovali jsme taky malou procházku po městě spojenou s návštěvou katedrály, která uvnitř vypadá moc hezky a dokonce v ní topí. Cestu jsme zakončili v kavárně, kde jsem povečeřela gigantickou horkou bramboru v přepočtu za 150 Kč.
  • Abychom se lépe zorientovali, čekal nás i Student Fair - přehlídka všech místních studentských spolků a institucí. Překvapily mě hned dvě z nich. První bylo společenství pro bezpečný milostný život, od něhož po sále pobíhala slečna a všem rozdávala info letáčky a kondomy. Informovala nás, že mají ve městě vlastní pobočku, kam si může kdokoliv zajít pro radu a všechny potřebné propriety zdarma. Nevím, jestli u nás něco takového máme, ale přijde mi to moc užitečné, protože jsem si jistá, že spoustě mladým lidem na tohle téma doma moc neřekli, takže mají možnost se informovat na místě tomu určeném.
  • Druhým spolkem, jenž mě zaujal, byla instituce pro mentální zdraví a funguje tak, že do jejich pobočky, která je zařízená ve stylu klubovny/ kavárny, dochází například lidé na neschopence, kteří se ale potřebují socializovat a věnovat se nějaké činnosti a tak se tady schází a zabavují se. Především jsou zde ale vítáni studenti v případě, že si potřebují s někým popovídat, necítí se dobře nebo potřebují třeba poradit s nějakou prací do školy a neví si rady. Rovněž nám bylo nabídnuto, že si u nich cokoliv můžeme zdarma vytisknout, nebo se přijít učit a podobně. Zkrátka a dobře,  líbí se mi, že tu mají možnost pomoci v každé situaci :)
  • Mimochodem momentálně už dokážu rozeznat dva druhy studentů a určit odkud pocházejí. Studenta z Kanady poznáte tak, že má za jakékoliv situace a počasí (zásadně tedy na přednášce) naraženou na hlavě kšiltovku. A švédského studenta, pokud zrovna nemá 3 metry, je blond a jmenuje se Sven, určíme jako toho, jenž pobíhá po kampusu ve sněhu v kraťasech a na přednášce sedí v tílku.
  • Jedna z posledních informací je, že pro nás univerzita připravila i speciální 3hodinový blok o švédské kultuře - film, literatura a hudba. Všechny tři přednášky byly moc zajímavé a ta hudební i zábavná, když učitel popadl ukulele a učil nás zpívat švédské národní písničky (u čehož se samozřejmě i on dobře bavil).
  • Na závěr bych ještě zmínila prohlídku knihoven i s průvodkyní, která by se mi byla hodila i na Karlovce, šílenou Welcome Party s bezpečnostním levelem CIA a hity z minulého století a obědy ve školním bufetu (salátový bar "co sníš" + neomezená voda + hrnec kafe v ceně) za "příjemných" 60 SEK. Plus jeden fun fact - všude, slovy všude, jsou tu obří vypasení a děsiví havrani, takže kamkoliv jdu, připadám si jak Edgar Allan Poe a přemýšlím, jestli náhodou nejsem třeba ve snu..
Pokud jste dočetli až sem, jste nejlepší a já vám děkuju za zájem :) Moc na vás všechny myslím, zvlášť za mrazivých večerů kdy se tu hvězdy na nebi podivně barevně mihotají.
Příští článek snad už bude kratší a ne tak vyčerpávající.
Zatím, hej då!

středa 11. ledna 2017

Cesta na Erasmus a den 1.

Konečně jsem našla chvilku a tak usedám k počítači a jdu sepsat hlášení o všem, co se stalo od mého nástupu na letadlo až do dnešního večera.

Nejprve několik zajímavostí:
  • 1 SEK = 3 Kč
  • Každých 5 minut si děkuju, že jsem si sem přecijen koupila ty Timberlandy. Stály mě sice šílené 3790 Kč, ale po tom, co dnes nasněžilo 5 cm sněhu a pak na to celý večer pršelo, jsem ráda, že se tou sračkou brodím v nepromokavých botách a ještě k tomu je mi teplo (což jsem nezažila nikdy :O )
  • chleba tady stojí 100 Kč
  • Zatímco jsme dnes ve třídě všichni seděli v bundách a se šálami kolem hlav, místní učitelky měly halenky s véčkovým výstřihem. 
  • S hrůzou sleduju i švédské kolegy, kteří chodí v teniskách s holými kotníky.
Na letiště mě doprovodili naši a pak mě tam, k mému obřímu překvapení a opět slzám, přepadli moji milí kamarádi a aby mi nebylo smutno, věnovali mi i malý vtipný dáreček, abych se lépe zabydlela <3

 

Co se cesty týče, letěla jsem z Prahy do Helsinek (Finsko), tam jsem akorát vystoupila a hned nastoupila zpět do letadla do Kodaně (Dánsko), kde jsem pobrala své dva 23 kg kufry, batoh a kabelu a s pomocí univerzitních koordinátorů, kteří vyčerpaným studentům rozdávali jablka, čokoládové tyčinky a pomáhali nám obstarat jízdenky jsem se vydala na vlak do Lundu (Švédsko). U vstupu mě čekala pasová kontrola a pak už asi 45 minut jízdy na nádraží v Lundu, kde na nás opět čekali koordinátoři v univerzitních tričkách. Pomohli nám naložit kufry do minivanu a pak nás odvezli do střediska, kde probíhalo vítání přijíždějících.
V téhle budově jsem se setkala s jedinou další studentkou z Karlovky a Česka vůbec, vyzvedla si klíče od bytu, uvítací balíček obsahující mapy, informační brožurky, kontakty, rozvrhy a také 6 nudlových polévek, hrst Snickersek a bonbóny :D Dobře tomu tak, protože do začátku se hodí všechno.
Následně jsme se všichni odebrali do centra designu ve vedlejší budově, kde nás čekalo malé občerstvení a možnost seznámit se s dalšími vyjukanými kolegy. Ještě jsem se musela spojit se svou studijní mentorkou, která mi k mému obřímu štěstí poskytla polštář, peřinu, 2 ručníky a povlečení za neuvěřitelných 140 SEK (přičemž ostatní studenti si museli opatřit ikeácké za více než 500 SEK). Měla jsem tedy i pod čím spát a zbývalo už jen dostat se do místa bydliště. Na odvoz jsme museli čekat a protože bydlím 3,5 km od centra, přišla jsem na řadu asi až kolem deváté večer. Dobří lidé z koordinačního týmu nám posledním čekajícím věnovali, co jim zbylo k jídlu (rýže, salát, houska, máslo) a posléze nás rozvezli do našich bydlišť. Musím říct, že se o nás postarali naprosto dokonale a na 100%, přestože to dělali ve svém volném čase, zadarmo, na letišti, na nádraží, v zimě a ve zkouškovém období.

Bydlím si asi 45 minut chůzí od centra Lundu, což v tomhle ročním období není úplně příjemné, ale kolo to časem spraví. Byt mám sama pro sebe s téměř kompletním vybavením a dům sdílím s dalšími výměnnými studenty. Víc asi netřeba dodávat, vizte fotky.

       

Dnešní 1. den tady byl ve znamení zařizování a dobrodružství. Ráno jsem za pomoci Google Maps doklopýtala do kampusu o rozloze.. ano, je to celé město, a absolvovala informační schůzku. Pak následovala fika (povinná pauza na kávu, přes kterou nejede vlak) a luxusní plněné bagely, nutno podotknout, že až doposud (11.1. 22:34) jsem si nebyla nucena obstarat jediné jídlo nebo pití, tak dobře se o nás postarali! Později jsme s kolegyněmi zařizovaly studentské karty, simky, karty na dopravu a na závěr dne se vydaly na další z uvítacích akcí, tentokrát akademické přijetí v hlavní budově (rozumějte paláci) univerzity. Tam nám zazpíval Lundský mužský sbor, zahrál pochodový orchestr a já už se pak rozhodla, že je čas jít na kolej a připravit se na další den.
Ještě dodám, že jsem podnikla první nákup. Stál mě 103 SEK a tady můžete vidět, co jsem zvládla pořídit. Většina je samozřejmě alá Albert Quality, ale když se snažíte neskončit na mizině hned druhý den, víte, co musíte dělat. 


Povečeřela jsem houbové těstoviny z pytlíku od Vitany (feels like home) a půjdu spát, zítřek bude zase nabitý.
Zdravím všechny milé lidi doma v Česku a brzy dám zase vědět. Děkuju za podporu a milé zprávy <3