pondělí 18. prosince 2017

Proč nás vyvede z míry když k nám promluví cizí člověk?

Dnes jsem se rozhodla krátce zapsat myšlenku, která mne napadla.

Šla jsem si tak fakultou do automatu pro SPZ (svačina poslední záchrany). Cestou jsem minula cizího postaršího chlapíka s rozčepýřenými vlasy. Když mi automat vydal skorokafe a perníček, šla jsem si najít bezpečné místo, kde bych vše mohla nerušeně spocívat. A jak jsem se tak belhala na podpatcích ze schodů, zmíněný chlapík zrovna také kvapil dolů a když mě míjel,  řekl "dobrou chuť" a byl tentam. Mně v tu chvíli samozřejmě automaticky problesklo hlavou: O co mu může jít? Mám mít strach? Proč na mě mluví cizí chlápek?
Samozřejmě jsem se usmála a poděkovala, zaprvé je to slušné a zadruhé to od něj bylo hezké, nicméně mě moje prvotní reakce samotnou zarazila a vlastní úvahy mě donutily se zamyslet.

Proč jsem hned začala uvažovat negativně? Je to tím, že nás jako malé holčičky doma vychovávají k tomu, abychom pro vlastní bezpečí nemluvily s cizími pány? Může to být nezvyk slyšet něco hezkého od cizího člověka? Zvykli jsme si jako společnost nevšímat si druhých a už vůbec na ně nemluvit?
Co si o tom myslíte?


Žádné komentáře:

Okomentovat